Táborová hra

Za devatero řekami a devatero horami,
Tam sedí dívka
s pořezanými nohami.

V lese na táboře,
v trnitém křoví moře,
ji dusí alergie pod vysokými lipami.

Kotník zaseklý v noře,
chrupavky si boře.
Celý den nejedla,
pojídá hluchavky,
dokud nechytí oře.

Princezna na hrášku,
zapomněla, oteklá ze všech stran, ranního prášku.
Ze všech stran slyší narážku.

Nikoho z těch lidí neznáš
a kdo ví jak se máš,
ten taky zná tě jen trochu,
ale pomáhá ti přežít snáž.

Tak jsi jim to vyhrála!
Pochytali jste všechny oře.
Oblíbenosti nabrala,
nemusíš se schovát ve stanu komoře.

Tečou ti očka.
Není ti špatně ani líp.
Všichni si myslí, že jsi depresivní močka,
ale to ne, to je z těch lip.

Tak je tu poslední den!
Odnášíš si zážitků plný tělo
a v krku hlen.

Nebylo to tak špatné,
vzpomínky budou za chvíli matné
a ty zapomeneš na ten hrozný den.

Tak přehltneš ten srdce blok
a s úsměvem se loučíš.
Tak zas příští rok!