Deprese

Existuje vůbec svoboda?
Říkám si vždy, když mě v hrudi dobodá.
Prohlubování těla otisku
v matraci hledím si,
baterie notebooku hřeje mi na menisku,
nechávám jako kulisu si Teams-y.
Na talíři u hlavy přikouslá veka,
Peřina zahřeje líp než přítomnost člověka.
Největší matrace hloubka
měřena pod močovým měchýřem,
od popcornu sloupka,
uvězněna za zubním puchýřem.
Bojím se tmy? Nebo mě tu drží bezmoc?
Obrátit se od zdi nedokážu se přemoc.
Za oknem už 20 hodin nezpívají ptáci,
začínám se obracet v šílenou dehydrataci.
Přesto, že mám v těle vody přespříliš.
Alespoň se myšlenkou nad oběhem rozptýlíš!