← Back Published on

PSYCHIATRIE

Smrdím a mrdá mi v hlavě.

Na psychiatra působím hravě.

V prosezeném oranžovém křesle

jak na vodě sedím, jen s jedním veslem.

Nemohu otočit loď na druhou stranu.

Oranžovou nesnáším.

Na vlnách mírním každou hranu.

Po procházce na slunci, po euforii,

padám zpět dolů.

Sorry,

Ty

to tak někdy máš,

s emocemi si zahráváš.

"Oblečená jako vagabund,

na ulici bych pullnula hodně kund."

"Já to chápu, já to znám"

"Buďme kámošky, pozvu tě k nám"

Slyším ze všech stran jen soucit.

Tak si souciť! Zažij si ten pocit!

Necítím se nijak,

z hlavy do žil je to přestak liják.

Chci cítit, chci dýchat, vidět hlasy,

v létě při rozbřesku být posekána s ostrými klasy.

Nemám problém s nudou,

už si musím barvit šedé vlasy.

Pod příjemně teplou, vlhkou půdou,

ocitnu se brzy asi.

V sexy oblečku od holky z osmičky,

chtěla bych se celá hodit do myčky.

Smyčky bodných ran ti svěřím,

hlouběji a hlouběji zaber veslem.

"Ty jsi jako my" jedním heslem. Já a moje myšlenky hlouběji klesnem.

Jen ty už zažiješ, jak venku sněží.