Rozbouřené řeky

Už v zárodku líhne se
poslední pomázání,
všechno je teď,
nikdy jindy.

Nařříkám 
o žaludku podvázání,
svědí mě na čele
drahokamy bindi.

Klidu vždy
předchází bouře,
když se chci postavit
náhlé vzpouře
hrkotavých dvou řek,
na jejichž prolnutí 
nemizí kouře.

V jedné roztříštíš se 
cinknutím zubů,
v druhé potem
naplnil bys hubu.

Stačí jen
aby sis na koleno klek,
dal sbohem z hrůzy
třepotu údů
a hlavu mezi ně
ladně smek.