Zobej z pleny slepený perlama

Motýlci v břiše se mi zebou,
když přemýšlím,
jaký to je,
být sama sebou.

Miluju, maluju,
všude světlo jasný,
kterým vybarvuji tváře,
vnímám detaily.

Pak ale kvetoucí voda
moje žíly zúží,
praskaj,
svlíkám pevnou kůži.

Jsem mimo svý tělo.
Ve tmě,
půl kroku za sebou.
Kdyby tak bdělo.
Už vím, kam mizí z očí perly.
Plivu mezi ně.
Žíly mě zebou.

Nic nemá cenu,
ani ty perly.
Navždycky budu všem
oblíkat plenu.